Jdi na obsah Jdi na menu
 


KERAMIKA

5. 4. 2009

Základy keramiky

Glazování

Glazování keramiky

Glazury jsou směsi ve vodě nerozpustných látek, např.: živce, křemene a kaolinu, které se většinou nanášejí na výrobky-střepy po přežahu. Nanášejí se poléváním, ponořením anebo štětci.

Glazury můžete koupit v tekuté formě, nebo jako cenově výhodnější v prášku, které si namícháte s vodou podle návodu výrobce sami.Po druhém vypálení glazovaných výrobků, které následuje po přežahu, potáhne glazura keramiku sklovitou vrstvou, která je podle složení glazury bezbarvá nebo barevná, průsvitná nebo krycí, lesklá nebo matná.Stejně jako složení glazury je pro glazování důležitá teplota vypalování. Dodržujte přitom doporučení výrobce. Řiďte se zásadou, že průsvitné glazury se nanášejí v co možná nejslabší vrstvě, barevné v silnější. Dno výrobku neglazujte (v tom případě glazuru před ostrým výpalem otřete nebo seškrábněte nožem), jinak se hliněný předmět přilepí při vypalování k peci. Glazury působí na světlích a tmavých odstínech hlíny úplně rozdílně, proto si raději před konečným glazováním svého výrobku zhotovte malé barevné zkušební destičky.

Engoby

Engoby používáme na nevypálený, ještě vlhký střep. Keramické výrobky se do nich mohou i namáčet , mohou se jimy polévat, anebo se nanášejí štětcem (engoba je připravena jako hustá kaše). Engobami se také malují přímo ornamenty štětcem nebo různými nástroji, do nichž se tekutá engoba nalévá. Zajímavé barevné efekty docílíme také využitím oxidů kovů. K dostání jsou v práškové podobě, ředíme je vodou a pak nanášíme štětcem nebo prstem na syrový nebo přežahlý střep.

Pálení

Pálením se hlína zpevňuje, odpařuje se z ní poslední voda a nakonec mění své vlastnosti. Nedá se už rozmočit ve vodě a střep začíná tvz. slinovat, stává se méně porézní. Hlína se mění v keramiku. Pálení v peci je završením práce každého keramika a záleží na něm výsledný úspěch celé snahy.

Některé druhy keramiky se pálí jen jednou, keramici tomu říkají ostrý výpal. Pokud však budeme výrobky glazovat, provádíme tvz. přežah, při teplotě kolem 700-800°C, při němž střep zpevní a umožní tak následné glazování. V rámci tohoto prvního pálení lze dokonale suchévýrobky naskládat do pece jeden na druhý, nevadí když se dotýkají. Při druhém pálení se do pecenakládají glazované výrobky, které už musí stát tak aby se nedotýkaly, aby se na sebe nepřilepily. Ze dna musíme glazuru setřít, anebo jednotlivé kusy postavit na speciální stojánky, aby se celá plocha dna nedotýkala desky. Teplota druhého výpalu, kterému se také říká ostrý výpal, je většinou vyšší než 1000° C, záleží na druhu hlíny a na typu keramické pece.

Vypalování v keramických pecích vyžaduje znalosti a také zkušenosti.

Barvení keramiky

Engoba

Připravíme si ji rozplavením hlíny asi do hustoty smetany. Kolik je barev hlín, tolik základních engob můžeme mít. Další barevné odstíny získáme přidáním barvítka. Engobou zdobíme ještě nevypálené výrobky. Nanáší se tvz. kožený stav. Můžeme zdobit celý výrobek, nebo jen jeho části. Po zaschnutí můžeme vyrývat ornamenty, nebo engobu či celý výrobek vyleštit do lesku. K tomu používáme lžíci, nožík či houbičku. Po přežahu může výrobek zůstat tak jak je nebo ho můžeme ještě dále glazovat.

Barvítka

Barvítka se vyrábějí z oxidů nebo různých solí kovů. My si je však koupíme již hotová. Používáme je na přibarvení engob a hlavně na dekoraci našich výrobků. Barvítko su nasypeme na malý talířek či mističku, přidáme trochu glazury a ještě zředíme vodou. Teprve pak nanášíme na zaschlou glazuru. Příliš se nazdobenýchčástí nedotýkáme, neboť se barvítko rozmazává, a zničilo by nám naši práci.

Sušení výrobků

Sušení

Je to velmi důležitá fáze při výrobě keramiky. Platí zásada- NESPĚCHAT!

Délka sušení záleží na vlhkosti použité hlíny, síle střepu, tvaru výrobku a jeho členitosti. Také na teplotě v místnosti.

Ze začátku je lepší nechat výrobek na méně teplém místě. Teprve po zaschnutí : druhý nebo třetí den, přenést k většímu zdroji tepla. Nikdy nesušíme v průvanu. Výrobek by nám popraskal, nebo by se zdeformoval. Menší kruhové výrobky se suší přiklopené otevřenou stranou na sebe. Doba sušení musí být dostatečně dlouhá. Nedosušený výrobek v peci praskne a střepy mohou poškodit okolní výrobky.

Pomůcky

S hlínou pracujeme na podložce z novin, či jiného silnějšího papíru, textilu, nebo igelitu. Pracovat přímo na stole nemůžeme, hlína se lepí a hotová práce by nešla bez požkození sundat. Museli bychom ji nechat dost dlouho schnout.Na rozválení plátů používáme obyčejný kuchyňský váleček. Mezi váleček a hlínu dáváme textil, podle vlhkosti hlíny buď navlhčenou ve vodě, nebo suchou. Jinak by se nám hlína k válečku přilepila.Nářadí k modelování jsou nám předevšímvlastní ruce. Jinak cokoliv - lžičky, různé uzávěry, manikůra, vykrajovátka používané na vánoční cukroví,dřevěné špachtle, a jiné. Nebo si v odborné prodejně zakoupíme jiné speciální věci pro práci s hlínou. Určitě budeme potřebovat očka (na vybírání hlíny ze spodku výrobku, k práci na kruhu). Maléotvory můžeme vypichovat brčky na pití. Na stole musí být stále miska s vodou, houbička a struna na krájení hlíny. K lepení jednotlivých dílů k sobě si na stůl připravíme také šlígr. Dále potřebujeme mít po rucetkaniny různých struktur. Ty můžeme všelijak otiskovat do hlíny. Otiskovat se dají i jiné věci jako například větvičky, listy ze stromů, razítka, provázek.

Retuš

Čištění, nebo-li retuš provádíme velmi opatrně, protože suché výrobky jsou křehké. Nejlepší čas pro retušování je druhý den po vymodelování,kdy je výrobek zaschlý do tvz. "koženého stavu". V ruce se nebortí, ale není ještě tak křehký, protože má v sobě ještě dost vlhkosti. K uhlazení nerovností používáme navlhčenou houbičku, nebo jen prsty. Nářadí jen vyjímečně. Raději se už při modelování snažíme o to, aby náš výtvor velkou retuš nepotřeboval. Také proto, že na povrchu výrobku se během sešení vytvořila slabá vrstvička, kterou bychom omýváním strhly a nikdy už dokonale neuhladili.

Práce s hlínou

Dobře připravená keramická hlína je hmota velmi tvárná a dá se z ní vytvořit mnohé.Měli bychom však vždy ctít materiál.Je těžký a hutný a předměty z něj vytvářené by měly odpovídat jeho charakteru.Dobrá hlína pro práci je tvz. "dlouhá",tj. plastická,která se nedrolí a při modelování nepraská.

Můžeme ji zpracovávat několika způsoby:Například tak,že z ní vyválíme různě silné válečky,které stáčíme do šířky nebo do výšky a přitom je k sobě jemně přitlačujeme,aby držely dohromady.Tímto,snad nejstarším způsobem vytváření se dájí zhotovit různé nádoby.Povrch těchto výrobků můžeme nechat tak,jak nám ho válečky vytvarovaly,nebo urovnat do hladka.Další způsob je sestavování z plátů.Ty můžeme vrstvit,vykrajovat do nich otvory,modelovat je na plocho i do prostoru.Figurky je nejlépe vytvářet z jednoho kusu a hlavu a končetiny z tohoto kusu vytahovat.Máme větší jistotu,že jednotlivé díly později neupadnou.

Co dělat?!

1.Nejprve prohněteme hlínu-ani ne moc suchou,ale ani ne blátivou.

2.Teď točíme či modelujeme.

3.V kožovitém stavu výrobek upravíme-nelepíme ouška,vyzdobíme rytím,slepíme různé části.....

4.Nastává delší etapa sušení-trvá několik dnů a nesmíme ho uspěchat.

5.Retušováním zbavíme výrobek nežádoucích nepřesností,spár a rýh.....

6.Nyní je výrobek připraven pro přežah,což je první pálení bez glazury při teplotě nižší (asi o 200°C) než při následujícím ostrém výpalu.

7.Glazováním zpevníme střep,dodáme mu hladkost a barevnost.Je to zatraceně náročné a chce to hodně praxe.

8.A teď jen zbývá výrobky opatrně naskládat do pece a provést ostrý výpal.

9.Po několika se zatajeným dechem otevřeme pec a vytahujeme hotové výrobky (zmenšené asi o 1/8 původní velikosti).

Desatero

1.Hlína je vzácný materiál. Ctěte hlínu,respektujte její vlastnosti,zacházejte s ní šetrně.

2.Při vytváření respektujte, nejdůležitější předpoklady tvorby jsou: FORMU,FUNKCI,UMĚŘENOST.

3.Průběžně s přímou prací v hlíně se teoreticky vzdělávejte.

4.Snažte se vyjadřovat vlastním způsobem a nenapodobujte líbivé výrobky plytkého charakteru.

5.Hlína je hrnčířský materiál,vyžaduje robusnější formu.

6.Před započetím práce mějte jasný tvůrčí úmysl,kresebnou skicu,počítejte už v začátku s tvorbou dekoru.

7.K tvaru volte dekor střízlivě-v jednoduchosti je krása.

8.Seznamte se s vlastnostmi glazur,engob,barvítek a seznamte se s jejich barevnými možnostmi a technikami.

9.Zkoušejte nové techniky a způsoby zpracování,postupujte od jednodušších technik ke složitějším.

10.Najdete-li způsob práce,který vám odpovídá,snažte se jej dovést k dokonalosti.Například,jde-li vám točení na hrnčířském kruhu,věnujte se této práci.Každý obor v keramice je obtížný,náročnýa celý život nestačí,abyste jej postihli v celé šíři.